Jedno malé zamyšlení
Už jste si někdy zapálili cigaretu na nádražním peronu nebo na autobusovém nástupišti a říkali si: "Hmm, jsem schovaný, nikoho neobtěžuji a kouř se určitě vypaří dřív, než někoho potká?" Možná taky občas vidíte tu ceduli s přeškrtnutou cigaretou a říkáte si, proč tam vlastně je. Když si zapálíte cigaretku přímo tam, kde lidé čekají na vlak nebo autobus, je to jako byste vypustili malého, neviditelného, ale velmi "voňavého" agenta 007.
Kouř má super cestovní pas
Tenhle agent má speciální schopnost – šíří se rychlostí blesku a dostane se všude. Může se zdát, že stojíte "dost daleko", ale tenhle agent si poradí i s lehkým vánkem a razantně míří rovnou do nosních dírek těch, kteří se nemohou bránit. Jsou mezi nimi třeba maminky s dětmi, babičky s taškami plnými nákupu, lidé s dýchacími potížemi nebo prostě jen ti, co by si rádi dopřáli čistý vzduch.
Gentleman (či dáma) s cigaretou
Zákazy kouření na nádražích a zastávkách nejsou jen tak pro srandu králíkům. Jsou tam proto, abychom si všichni mohli užít cestování bez "čichových dobrodružství". Stačí jen malá dávka ohleduplnosti a uvědomění si, kam se váš kouř (a zápach z cigaret) vydává na svou cestu. Uvidíte, že pak se na vás lidé budou spíš usmívat, než se mračit.
Jako bych si sedl do popelníku
Tohle zná snad každý nekuřák. Nastoupíte do vlaku nebo autobusu a hned vedle vás si sedne člověk, který si před chvílí dokouřil cigaretu. I když už nekouří, jeho oblečení, vlasy a dech doslova "křičí" cigaretovým zápachem. Ten pach je tak silný, že vás udeří do nosu a v některých případech z něj může být až nevolno. Už to není jen kouř, je to zažraný, těžký zápach, který se drží v uzavřeném prostoru. Když musíte strávit půl hodiny nebo i déle v těsné blízkosti takového zdroje, je to opravdu utrpení a cítíte se, jako byste seděli v popelníku.
Když je čerstvý vzduch jen zbožné přání
Jako rodič si hrozně moc přejete, aby si vaše děti hrály na čerstvém vzduchu a v bezpečném prostředí. Když pak na dětském hřišti, kde si hrají malé děti, někdo bezstarostně kouří, cítíte velkou bezmoc a obavy. Kouř se šíří k zemi, přímo k dětem, které si hrají na pískovišti nebo prolézačkách. Nemluvě o nedopalcích, které pak občas najdete pohozené. Vidíte, jak dýchají ten dým, a víte, že je to škodlivé. Místo radosti z dětské hry cítíte jen úzkost a frustraci, že jim nemůžete zajistit čisté prostředí.
Když není možnost uhnout
Jdete si koupit lístek na autobus, a když se vracíte na zastávku, už z dálky vidíte skupinku lidí. Jeden z nich si právě zapálil. Někdy se lidé postaví přímo pod přístřešek nebo těsně k vám, jako by se nic nedělo. Během pár vteřin se kouř dostane k vám a začne vás štípat v očích a v nose. Snažíte se uhnout, ale kam? Na zastávce často není kam se schovat. Jen pár minut čekání na spoj se změní v nutnost zatajovat dech a doufat, že to už brzy skončí. A ten nepříjemný pocit, že se vám do plic dostává něco, co tam nechcete, je opravdu intenzivní.
Když nekouříte na nádražích,
máte jistotu, že se na vás lidé nebudou mračit.
Jen pamatujte, že značka „Zákaz kouření“ na nádražích platí i pro ně.